Welcome sweetie~

Nudíte se hodně?

Rin + len dance by chuuCamiiPojďte mě zaspamovat! :3Rin + len dance by chuuCamii

blog mi pomalu umírá .-. chvilku strpení, snažím se to tu oživit :3
kašlu na to!! půl dne se píšu s blbinama do boxů a podobných kravin a pak se mi to smaže kvůli připojení .-. vím že to je hloupost ale beru to jako signál, že si mám dát minimálně pauzu. A taky mě to znamenitě naštvalo.

Jaká byla výměna

5. března 2016 v 11:55 | Renyu |  Diary
Jo, tak je už březen, nevím jak vám ale mě únor příšerně rychle utekl, byl nějaký krátký :DD ono to bylo hlavně tím, že jsem měla celkem plný program, hlavně potom, jak možná víte - poslední týden kdy jsme měli výměnu s Italy.
Celé by se to dalo shrnout asi takhle - teď sedím úplně šťastná na gauči, že nemusím nic dělat, pořád jsem se z toho úplně nevzpamatovala a dohodli jsme se s pár lidma, že až se vrátíme z Itálie, rozhodně to půjdeme oslavit do Starbucksu, který je na náš socka vskus úplně nechutně předražený.
Bylo to prostě a jednoduše šílené a vyčerpávající. A to říkám, že to nebyla moje první výměna, protože jsme měli už projekt na základce s francouzskými studenty a tam šlo dokonce o deset dní, které jsme všichni přežívali v naprostém klidu, přiznám se že s Italy by deset dní byl už nesplnitelný úkol.
Ono to úžasně vlastně už odstartovalo. Dlouho jsem byla nadšená svojí imunitou a že jsem naposledy onemocněla snad někdy v listopadu - teď nevím jestli před Akiconem, protože prostě tutovka onemocnět před conem, nebo po něm, protože se procházet v cosplayi na začátku listopadu může znamenat určité riziko, ale prostě nějak tou dobou a pak nic, ať lidi kolem mě odpadávali na strašnou rýmu v jakémkoliv množství. No a co si budeme nalhávat, samozřejmě, den před příletem Italů mě začínala pobolívat hlava a tu osudnou středu jsem chvíli čekala že nevstanu. Zákon schválnosti je vážně asi silnější než cokoliv jiného.
První den jsme si Italy jen přebrali z letiště a nedělo se prakticky nic nějak zajímavého. Druhý jsme se s nimi vydali do Prahy a pro mě to byl asi nejpříšernější den, protože byla kosa jak v Rusku, furt jsme byli venku a chodili po Praze, klepali se zimou a to se prostě spojilo s už načatou chřipkou a bylo mi fakt děsně, ugh >.< vážně, taková zima mi už strašlivě dlouho nebyla, vlastně si ani nevzpomínám, že bych na tom byla někdy až takhle, vlastně jsem se setrvale klepala zimou a pak jsem po nějaké chvíli i zjistila, že už mi zima není, ale nedokázala jsem se prostě přestat klepat.
Další dny už to bylo lepší, minimálně proto, že už žádný jiný den jsme naštěstí nestrávili celý venku, navíc první dny jsou prostě první dny a i když kecám jen o zimě, ono to nebylo jen tím, bylo to prostě celkovou nezvyklostí a nervozitou a vším možným, zbytek dní byl podstatně lepší.
Furt ale vyprávím dost o sobě a o tom co se dělo, což asi nikoho nezajímá. A náš program asi taky ne, a i když byl vyčerpávájící, pořád byl daleko míň vyčerpávající než Italové.
Oni jsou jako z jiné galaxie. Ne to možná přeháním. Ale určité rozdíly tu byly.
Co bylo asi nejvýraznější a nejotravnější, že kouřili. Jak fabriky. Vážně, jak jsme se ve třídě nějak shodli, nikdo nemáme tetičku, babičku, strýčka, dědu, tátu, sestru...prostě každý vytáhl svého kouřícího člena (popřípadě členy) rodiny a nikdo nevykouří prostě tolik. Pokud nebyli v budově, kde bylo zrovna zakázáno kouřit, jeli jednu za druhou v takovém množství, že jste doopravdy některé za celý pobyt neviděli bez cigarety. A bylo asi..šest Italů nekuřáků. U nich to je prý takhle normální, italští profesoři si z toho nic nedělají, prý jím i půjčují zapalovače, nebo dokonce i cigarety koupí.
Co tu bylo dál, že prostě chodili hrozně pomalu. Nikdy nikam nespěchali. Času dost. To nevadí, že nám ujíždí bus a Češi zrychlili. My se potáhneme deset metrů za nimi..jé, zasněženej koš, ten si musím vyfotit!
S focením se taky váže celkem slušná závislost na telefonu. Neříkám, že já tak trochu závislá nejsem, ale po tomhle pobytu..ne nejsem. Pořád si s někým psali a hlavně rychlost jejich psaní...well, vedle nich si připadám jako babička, která drží telefon prvně v ruce.
Kdyby tak, jak pomalu se pohybovali taky mluvili (a jako mluvili chodili). To zase začali chrlit. Na druhou stranu, kdyby měl někdo výměnu s čechy v češtině (což se nikdy nestane, protože kdo by se ve světě učil česky a pořádal něco takového, ale čistě teoreticky) asi bysme na ně taky mluvili děsně rychle.
Pak nás překvapilo, kolik toho neznají (mimo dobíhání metra). Mnozí z nich viděli poprvé v životě sníh (proto si potom fotili i zasněžený koš) a pokud ne poprvé, tak naposledy bylo třeba čtyři roky zpátky. Taky nikdy dřív nepili Bubble tea (šťastní to lidé .. ne, já tenhle skvost vážně moc nemusím). Když jsme je vzali do zoo, mnozí byli v zoo poprvé, ti co ne, tam byli podruhé a nikdo z nich nikdy neviděl slona.
Taky měli nekonečně mnoho energie a pokud se s nimi člověk po celém dni vrátil domů v osm, byli zklamaní.
No asi zním celkově příšerně negativně. A většinu času jsem to tak doopravdy viděla! S Italkou, která bydlela u nás jsme totiž měly část pobytu určité spory a vypadalo to, že se obě hrozně těšíme na konec.
Jenže poslední dva dny jsme se spolu začly víc bavit a nakonec si přes všechno sedly.
Takže hádejte, kdo stejně brečel, že jedou pryč?
Jo. To zní jako pěkně blbej vtip.
Ale celý pobyt neberu rozhodně jako negativní, a nebrala bych ani kdyby to nedopadlo tak dobře!
Takže konečně ta pozitiva.
Bylo hrozně super mít plný program a celý týden něco dělat, vyjít ze stereotypu a být nějakým způsobem akční a aktivní, i když to občas bolelo :D
Zažila jsem pár opravdu úžasných věcí..
Vlastně to celý byl jeden velkej, úžasnej zážitek.
Dokázala jsem překonat svoje hranice, ať už v komunikaci nebo v boji s chřipkou.
Rozmluvila jsem se nejen v italštině, ale trochu víc mě to otevřelo celkově, řekla bych.
Bylo to prostě zase něco novýho, jedinečnýho a úžasnýho a nelituju vůbec ničeho ani tý energie, kterou to člověka prostě stálo.
A nemůžu se dočkat, až pojedeme my do Itálie~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 9. března 2016 v 19:52 | Reagovat

No jo, kuraci :D Ja si nekdy pred lidmi taky pripadam jako babicka :'DD Vsichni proste pisou, ze to nestihas sledovat a ja proste, jak z doby kamenne. Ale zas tak zle na tom doufam nejsem :D
Jsem rada, ze jste si nakonec s tou holkou sedly. Je proste pekne poznat novy lidi. Jinak az budes ty v Italii, vyfotis prosim neco? :D Ja tak rada koukam na fotky x'DD

2 Renyu Renyu | E-mail | Web | 10. března 2016 v 9:57 | Reagovat

[1]: Hele já si vedle nich fakt přišla tak o sto let starší :DD
Jistěže, plánuji fotit každou blbinu a už se na to těším >w>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama