Welcome sweetie~

Nudíte se hodně?

Rin + len dance by chuuCamiiPojďte mě zaspamovat! :3Rin + len dance by chuuCamii

blog mi pomalu umírá .-. chvilku strpení, snažím se to tu oživit :3
kašlu na to!! půl dne se píšu s blbinama do boxů a podobných kravin a pak se mi to smaže kvůli připojení .-. vím že to je hloupost ale beru to jako signál, že si mám dát minimálně pauzu. A taky mě to znamenitě naštvalo.

Prosinec 2015

Tak...a šestnáct

31. prosince 2015 v 19:00 | Renyu |  Aktuálně

Tak a za nějakých pár hodin to i u nás, v Česku skončí. Bude nový rok. Rok označen dva tisíce šestnáct. To je sakra divný, divný, divný, divný. Vůbec mi to nesedí, už samo o sobě. A ještě míň, mnohem míň mi sedí, že se ty čísla mění tak rychle. Ještě teď jsem si pořád pomalu nezvykla na tu patnáctku, vždycky když vidím nějaký článek, kde je dva tisíce čtrnáct, říkám si, vždyť to je přece letos - a pak mi to dojde. Není to letos. A za pár hodin to podle toho čísla nebude ani rok ale rovnou dva roky zpátky.

Skoro si i připadám staře, když to takhle letí. To přece vždycky všichni říkali "čím starší jsi, tím rychleji to utíká" a je to asi pravda. Bylo by to i docela logický, když si to vezmete, když vám je pět, jeden rok vašeho života je celá pětina. Pro mě je to už čtrnáctina. Jednou to bude třeba i jednasedmdesátina, jestli se moje šikovnost neprojeví dřív.

Moc nejsem nadšená, že teď píšu tenhle článek, jakési takové to skoro povinné shrnutí toho roku. Ono totiž, já jsem pěkná naivka a věřím, že se přece kdykoliv může cokoliv stát (zatraceně, já tuhle větu tak nerada říkám, protože když jsem ji jednou řekla, v běžném hovoru úplně naposledy, aspoň myslím - skutečně se o hodinu později něco stalo, z toho leze člověku mráz po zádech), říká se přece "nechval dne před večerem", ony se sice ty "velké" a podstatné věci nedějí na povel, málokdy je člověk čeká, vlastně je nečeká nikdy, proto jsou taky až tak velké, protože je to šok - zkrátka a dobře ale, když teď začnu letošní rok děsně vychvalovat, kdo ví, jestli se za dvě hodiny třeba nestane něco strašného, a když na něj začnu teďka děsně nadávat, jak všechno stálo za nic a nebylo na něm nic dobrého, co vy víte, jestli za dvě hodiny nevyhraju loterii, nebo mi někdo nevyzná lásku (loterie je daleko pravděpodobnější možnost, v mém případě, ale to snad ani dodávat nemusím).

Já nehodlám psát ale ani jeden extrém.

Dobře, vím sice, že jsem už několikrát napsala něco ve stylu, že tenhle rok zrovna něco úžasného nebylo, že většina toho co se stalo byl jeden fail za druhým, no a že mi zrovna moc dobrého nepřinesl. Ona to vlastně je docela pravda. Celý rok jsem se pěkně užírala těmi děsně deep teen problémy. To si pamatuji, jak jsem si jako malá myslela "já nebudu ta puberťačka co má v pubertě problémy, já tím projdu přece jako nic".

V roce dva tisíce patnáct se tohle přesvědčení skvěle vyvrátilo, děkuju.

Ale upřímně? Všechno zlé je prostě pro něco dobré. Když už nic jinýho, všechno vám dá zkušenosti. Ty mi tenhle rok určitě dal. Všechno člověka posouvá trochu dál, všechno, ať už o menší nebo větší krok, někam ho to posune. A to mě taky posunul. Připadá mi, že ten rok pro mě byl trochu jako škola. Jako něco, co si člověk nemá užívat, něco, z čeho se má učit. Třeba mě naučil se mít aspoň trochu ráda. Naučil mě si víc vážit lidí kolem sebe, vážit si jich aspoň z poloviny tak, jak si to zaslouží. Naučil mě se učit, když jsme už u tý školy. Ale samozřejmě, stejně jako ve škole se najdou i věci co jsou jen stoprocentně pozitivní. Třeba jsem potkala pár skutečně fajn lidí. Ano, letos.

Nechci tady vypisovat všechno. Jsem líná, nebaví mě to, bojím se, že bych na něco zapomněla. Nemám na to náladu. Navíc to podstatnější tu už stejně na blogu někde je, tím zbytkem se nechci ani chlubit, ani litovat, ani to jen tak prohodit. Stejně by to nikoho nezajímalo.

Takže...jak ukončit tenhle hrozně hluboký článek....nějak děkuju tomuhle roku, děkuju za to co mě naučil, děkuju za příležitosti co mi dal a děkuju za to že končí, protože ho z větší části musím brát vážně s nadhledem, abych ho mohla mít ráda. Nemám ani ráda číslo patnáct. Ale ne, to je hnusný. Prostě...no, co říct. Sbohem, nashledanou.

Těším se na šestnáctku.

Šťastný nový rok všem!

A je po Vánocích... aneb menší chlubeníčko

28. prosince 2015 v 21:17 | Renyu |  Diary
Ano, rychlost blesku, všichni psali tenhle typ článků tak dva, tři dny zpátky. Ale kdo se stará, já pořád lítala po příbuzných, sem zpátky a sem zpátky, takže na tenhle článek nebyl zrovna čas.
Každý rok člověka přirozeně zamrzí, když svátky končí, je jedno jak se nahnal kvůli dárkům, jak se zapotil při Vánočním úklidu, kolik svíček se tvářilo, že mu podpálí stůl a jak moc se přežral, vždycky to nějak zabolí u srdíčka (dobře, prostě to jen mrzí...) že je to najednou pryč a máte na rok klid
(a to už všichni máte stromečky!)
Každopádně, proč se ale na blogu trochu nepochlubit, co všechno se stalo.
Umíráte zvědavostí, vidím to na vás.
Vstala jsem ten den ráno, a obeslala pár kamarádů, že jim přeju hezký svátky. Pak už jsem žádnou sociální síť neotevřela, až večer, aspoň ten jeden den v roce má člověk bejt s rodinou. Což není vždycky příjemný. Třeba když se vám vaše sedmiletá sestra snaží narvat papír do pusy.
Ale ono je to vlastně zlatíčko, a člověk nevydrží se na ni zlobit dlouho :'3
Odpoledne přijeli na návštěvu jedni příbuzní, a zbytek odpoledne jsme jeli stolní hry. To neomrzí.
Čím blíž byl večer, tím líp to všechno vypadalo, samozřejmě. Sváteční ubrus, sváteční ubrousky, sváteční skleničky na nožičce, všechno uklizený, ozdobený. Protože na večeři jde i babička, měli jsme a vlastně i ještě máme roztáhlý stůl. Miluju když je rozložený, nevím proč, má to samo o sobě takovou sváteční atmosféru. Jak babička strašila, že četla, že nás musí být sudý počet, bylo prostřeno i pro Sudého. Od toho dne s námi Sudý asi bydlí. Mám s ním i fotku, ale tvářím se tam dementně, takže ji sem nedám. Zato Sudému to tam sluší :'3
Po večeři jsme jako každý rok šly já, sestra a babička (přítomností Sudého si jistá nejsem) na procházku, aby měl "Ježíšek" čas připravit dárky. Když jsme se vrátily, zjistilo se, že jich připravil skutečně hodně.
A vzhledem k tomu, že se všichni pořád ptají, co jsem dostala, i když to nikoho ve skutečnosti nezajímá, tak proč se nepochlubit, že ano. Dostala jsem svůj vlastní maličký šicí stroj (ten je tak lehoučký :'3) a taky slušnou zásobu nití a knihu o šití (aspoň budu konečně šít a nevyvádět ty hovadiny co vyvádím :'D)
Dál jsem taky obdržela slušnou zásobu pastelek, takže mám konečně čím kreslit :'D ne že bych doteď neměla, ale některé barvy mi docela dochází. A jiných je zase až moc, dneska jsem nějak koukala, jak moc mám fialové a modré u svého oblíbeného starého setu. Budu muset vymyslet něco s těma barvama. Nemáte někdo nějaký nápad? ^^
Pak jsem taky obdržela hromadu knížek, je vidět, že bych měla vážně zase začít víc číst. Na některé se hodně těším, na některé trochu méně, každopádně na dárky se nekouká, mám z nich radost ^^
Pak se mi pod stromečkem objevila ještě nějaká kosmetika a finance. Ty by mohly jít třeba na nějaký pěkný mikrofonek abych mohla zase nazpívat nějaký cover, v lepší kvalitě (tentokrát přísahám, že se kouknu, jestli mám ten mikrofon kam zapojit, ne jako minule).
Tohle je boží blbina. Koupila mi to kamarádka a ono se to nezdá, ale člověk může fakt potmě koukat děsně dlouho na to, jak ten balíček mění barvy :'3
Pak se musím ještě pochlubit super bannerkem od Penny >w>
A taky naprosto dokonalým obrázkem od Reiny *--*
Pak jsem se večer přežrala cukroví, lel.
Protože "nasávám vánoční atmosféru".
Ale to jednou ročně člověk asi musí.
Nah, Vánoce byly boží. Vypadá to i, že jsem docela trefila dárky, a udělala někomu radost, za to jsem opravdu moc ráda. Apak celá ta atmosféra, pohoda doma, stromeček, že jsme se sešli..já jsem za to všechno vážně hrozně, hrozně, hrozně moc ráda ^-^

A co dál, co dál...mám nový design, protože ten starý byl rozmazaný, a pixelovatý a fuj, hrozně mě rozčiloval, Gumi je sice super ale já nejsem grafik, jsem flákač a hezký to nebylo.
Ten nový je sice hrozně "deep" ale mě se líbí, minimálně víc jak ten starý a nějakou dobu tu bude, navíc se mi hrozně líbí malé blogy ^^
Mimochodem, teď mě napadá, jsem jediná, co všechny ty obrázky na blogu pojmenovává buď "aww" nebo "uhfugfadfg"? Well, asi mi kapku hrabe.
Jo, mohla bych to ukončit.
Takže, doufám, že jste si svátky taky užili a mějte se~

Obrázky pro vás! ~

23. prosince 2015 v 18:58 | Renyu |  Kreslím
So...i když to tak nevypadalo, skutečně jsem nakreslila těch pár obrázků (díkybohu za to, že mě o kresbu nepožádalo víc lidí, ne že by mi to vadilo, nakreslila bych to ráda, ale ten čas, už takhle jsem měla trochu problém to stihnout).
Všechny tři obrázky jsou kresleny bez předlohy, pastelkami Color peps a černým popisovačem a za dobu asi dvou až tří hodin, ale to je jen odhad.

První obrázek je pro Mattyho a je to Sebastian. Neumím stínovat černý vlasy, chudák Marshall Lee kvůli tomu kdysi skončil v koši .-. a neumím bývám líná stínovat světlou pleť, proto většinou všechny kreslím o něco tmavší než mají být, ale u Sebastiana by mi to opravdu neladilo, takže jsem nad ním proseděla vážně nejdéle času :D (a stejně minimálně ty vlasy jsou obrovský fail ._.)
Doufám ale, že se alespoň malinko líbí qwq

Druhý obrázek byl pro Penny. Vzhledem k tomu, že jsem měla vybrat koho budu kreslit, mohla jsem si vybrat někoho snadnějšího pro mě (hlavně když to nebude mít černý vlasy :D) když jsem prohlížela její blog, všimla jsem si že tam má několik gifů s Lucy, takže jsem se rozhodla pro kresbu Lucy.
Tady vím, že se mi rozhodně nepodařil lineart, když si člověk vezme věčně usmívající se Lucy, tahle vypadá trošku prázdně.
Snad alespoň maličko potěší qwq

Poslední kresba je pro Reinu, vím že tady jsem vlastně nic kreslit nemusela, ale vzhledem k tomu jak mi furt moje obrázky chválí, tak jsem vlastně musela. Takže jsem nakreslila Meiko.
Bohužel je to anatomicky děsné (třeba ta ruka, bože proč mi to došlo až tak pozdě),a podobnost Meiko je minimální, za což se omlouvám, ale zase jsem tu spokojená s vlasy :D
No, snad se líbí ...

Takže to je z obrázků vše, doufám, že se aspoň trochu líbí, jestli ne, tak mi klidně napište proč a co bych měla zlepšit ^^ a všem přeju krásné Vánoce! >w>

Hermiona a barva pleti?

22. prosince 2015 v 15:38 | Renyu |  Aktuálně
Jestli se trochu zajímáte o Harryho Pottera, a nebo vlastě - i když se o to nezajímáte, a jen máte facebook, jistě to na vás vyplivlo pár příspěvků o tom, že Harry bude mít divadlo.
Jestli ne, jste šťastní.
Samozřejmě, nemyslím tím, že jste šťastní kvůli divadlu, ale kvůli Hermioně, kterou všichni řeší.
Kvůli tomu, že její představitelka má tmavou pleť.
Řeší se to, řeší se to, všude jsou hejty, hrozně moc lidí si stěžuje..bože.

Takže lidi. Zaprvé.
Je to divadlo. Jdete na představení do divadla, na něco co má knihu, co má film co má cokoliv.
Budou ti představitelé vypadat stejně, jako herci z filmu, popřípadě postavy z knihy?
Samozřejmě že nebudou.
Které divadlo je dokonale přesně podle předlohy? U divadla jde velmi zřídka přece o to být dokonalou kopií těch postav, co se vzhledu týče (protože jde mnohem víc o to, jak se to zahraje).

Zadruhé.
Já vím, že barva pleti je vidět. Ale. Kdyby to tak bylo něco na co se naráží na každé stránce knížky. Kdyby to tak bylo něco, co se v knize vůbec kdy řešilo. Jestli se pletu, klidně mě opravte a ukažte mi tu stránku kde se píše "Hermiono, ty jsi ale tak krásně bílá."
Třeba filmový Harry má modrý oči. A to najdete v knize snad stokrát "Harry, máš oči po matce." A Harry ve filmu není rozhodně jediný, kdo má nějakou takovou chybu, protože to se prostě děje, ne vždy je přece možné najít dobré herce co vypadají stoprocentně jako předloha.

Zatřetí
Zbylé herce nikdo neřeší. Nikdo.
Přitom taky nemusí být do detailů stejní. (samozřejmě jde o budoucnost, takže se teoreticky mohli změnit ale stejně)
Hermiona černoška? Fandové Harryho Pottera se přou o divadelní hru

Takže...
Buďte rádi, že se nějaké divadlo vůbec koná, ne? :D Jde přece víc o ztvárnění než o vzhled, u divadla minimálně ano a jestli bude ztvárnění dobré, tak přece nevidím důvod, proč řešit něco jako je barva pleti ^^"
A jaký je váš názor na to?

Vánoční čas~

21. prosince 2015 v 19:16 | Renyu |  Diary
Ano ano, jdu napsat další článek zcela o ničem, další výkec o tom jak je na světě fajn. Hehe. Jak jsem tisíckrát psala, zatímco vloni na mě ta vánoční nálada nepřišla ani na štědrý den (což bylo možná trochu i tím, že jsme první rok slavili Vánoce bez babičky, protože odletěla do Anglie), letos na mě dýchá už od konce listopadu, hrozně se na Vánoce těším! Doma všude voní cukroví a i když sladké nijak zvlášť nemusím, cukroví si nějaké určitě dám, bez toho by nebyly Vánoce. Mamka dneska dodělala vosí hnízda c: Já dneska zase dobalila poslední dárek, takže mám všechny zabalené, připravené a zítra první už předám ve škole několika kamarádům. Letos se těším hlavně na to, že můžu někomu dát nějaký ten dárek, je to hrozně hezká tradice. Ještě budu muset dokreslit obrázky pro těch pár lidí (upřímně jsem ráda, že si o ně napsalo jen tak málo lidí, protože je to samozřejmě náročnější - hlavně časově- než se řekne, a to i když je kreslení snad jediná činnost u které vydržím delší dobu). A pak uklidit *rozhlíží se po pokoji*. Jinak mám v hlavě pár nápadů na nějaké trochu záživější články (další hrozně deep články, že ano), ale nevím kdy se dokopu k tomu to sepsat. Snad dřív než na to zapomenu. A to by bylo asi vše, děkuji za pozornost a přeji hezké svátky~

Jsem šťastná ^w^

16. prosince 2015 v 19:46 | Renyu |  Téma týdne
Svět jako takový nikdy ideální nebude.
Můj osobní svět mi ale po těch pár měsících smutku, "depky", starostí a nervozity skoro připadá.
Jo, letošní rok byl celkově jako špatný vtip. Houpačka. Lhaní sama sobě. Trápení.
Ale posledních pár dní se všechno obrací k lepšímu, tak lepšímu, že se skoro až bojím, co se stane strašného aby se to "vyrovnalo".
A co se děje tak skvělého?
Vlastně ani nic speciálního.
Mám úžasný rodiče, co mě vždycky podpoří. Malou, roztomilou sestřičku. Božský kamarády, s kterýma trollíme italštinářku. Taky úžasnou kamarádku co mě už zná líp jak já sama sebe. Kamaráda s kterým se znám odmala a je nejlepší Mikuláš. Někoho, kdo mi zvedne náladu čímkoliv co udělá. A pak samozřejmě hromady dalších lidí, co mám hrozně, nebo aspoň trochu ráda, minimálně se na mě hezky culí. Uštěkanýho psa, kterýho člověk má někdy chuť přerazit, ale pak se koukne na ty jeho pacičky a nemůže. Chodím na školu, kterou mám ráda. Mám obstojný známky. Konečně mám normální váhu - mezera mezi nohama zmizela a jsem za to ráda. Posiluji, protože se chci zlepšit a baví mě to, ne kvůli tomu abych byla hubená. Píšu na blog. Kreslím, zase kreslím. Zdají se mi absolutně božský sny. Bavím se s lidma, ani nevím jak, nejsem už tak moc uzavřená jako dřív. Už můžu zase normálně spát, dřív jsem neusla bez poslouchání uklidňujících melodií do dvou hodin a v noci jsem se furt budila. Zase se věnuji aspoň trochu cosplayi. Čtu a zapisuju si svý poznatky. Poslouchám skvělou hudbu. Až budu doma sama, třeba zase nazpívám nějaký cover. Nějak jsem si všechno urovnala, v sobě i mimo. Navíc - blíží se Vánoce a na ty se letos hrozně těším.
Jak vidíte, vlastně kolem sebe jen mám super lidi, jsem zdravá a dělám co mě baví.
Vždyť to už je skoro ideální.

Co o vás prozradí "profilovka"?

13. prosince 2015 v 17:29 | Renyu |  Názory etc
Vzhledem k tomu, že se u nás na škole plánuje výměna s Italy, tak přišel čas, že nám oznámili jména těch, které nám přiřadili. Co budu povídat, nastala obrovská mánie hledání, na facebooku, na twitteru, googlení...prostě všechno možné. Samozřejmě, jako to je u nás, je to i v Itálii, většina italských jmen se ve vyhledávači objevila třeba desetkrát, a teď přišla otázka kdo z nich. Většina z nás začala tedy prohlížet svých deset nabízených profilů a vylučovací metodou (ten je moc starý, ten má jako bydliště Sicílii...) hledat, jestli nenajde. Well, touhle metodou jsem dospěla k dvěma profilům, co odpovídaly přibližně mému věku, přibližně místu kde mají bydlet, tak jsem si je zkusila přidat - jedna to třeba bude, no...o dva dny později mi přišla žádost od skutečné Italky a jsem ráda že se to tak stalo, protože zrovna tenhle profil mi to nenabízelo.
Samozřejmě, ono to bude asi i v Itálii trochu existovat ty profily typu "Mě Neřeš" nebo "Kikí Nek" takže když nám dali jen jméno, není se čemu divit že byl problém se najít. Stejně tak odhadovat jestli to je, není ta správná osoba podle bydliště, protože kdekdo si na Fb napíše, že bydlí v Londýně.
Každopádně, teď když už přibližně máme tušení, koho máme, několik lidí nespokojeně zabručelo (dobře, to je hodně mírně řečeno, někteří byli hodně naštvaní) už jen z toho, že viděli profilovku svého partnera.
Což mě osobně připadá kapku zbytečné se rozčilovat kvůli tomuhle, protože i kdyby to měl být vážně naprostý idiot, s kterým si nikdy nesednete, tak s tím člověkem strávíte čtrnáct dní a pak ho už nikdy taky nemusíte vidět.
Ale napadá mě, do jaké míry je to povrchní, a jak moc o vás profilovka řekne?
Ono nejde ani o souzení podle vzhledu. Spíš podle prvního dojmu, protože u té fotky na vás tolik nepůsobí ani tak vzhled, jako typ fotky.
Je pravda, že kdyby mi byla přiřazena od pohledu "swag selfie queen" asi bych taky neskákala radostí, protože s lidmi tohoto typu heh...nenacházím moc společných témat, zálib, názorů většina lidí se swagem jak prase žádný svůj názor nemá hehehe, jo vím jsem hnusná a hrozně hejtuju
Ale stejně bych asi počkala na nějakou konverzaci, protože on ten první dojem nemusí být vždy správný. Třeba o jedné kamarádce jsem si podle prvního dojmu myslela, že bude děsně upjatá, a že mě bude nesnášet, protože jsem moc lehkovážný člověk.
Mimo těch "swag selfie queens" kde je fotka focena obvykle Retricou nebo podobným mešitem (já jsem na logo Retricy tak alergická), samozřejmě tak aby byla vidět půlka čela/rádoby roztomilý úsměv/žeroucí se pacička/krčené čelo/hrozně emo oči a celkově přehnané líčení/omluvné komentáře k tomu "dneska nejsem nalíčená"/děsně deep popisek s citátem o smyslu lásky/života/bohatství/čehokoliv a tak dále a tak dále, všichni víme co k tomuhle patří, protože tvoří obrovskou část sociálních sítí, tu jsou samozřejmě i normálnější a méně normální úkazy.
Nejlepší vidět je vysloveně "normální fotku" ono je těžký to definovat, prostě "normální" člověk, co nemá výstřih po pupík, co nevypadá ani nějak zařazeně mezi swaggery, metalisty, otaku, emaře...cokoliv co vás napadne, protože tuhle fotku může vidět potom kdokoliv a vlastně ho to setře, protože nemá co říct. Toho člověka pak pozná vážně až ho pozná, ne podle fotky (pokud je člověk ale metalista, rád potká někoho kdo je metalistou už od pohledu, jenže ne vždy na sebe narazí právě takhle vhodně).
To na co si většina lidí stěžovala (z těch co si stěžovali) byly ty "divnofotky" typu tma a vyfoceno v zrcadle, takže není nic vidět/foceno ze spoda takže vám to dělá tlustý ksicht/první pohled když člověk zapne přední kameru/důkladně rozmazáno a podobně. Tyhle fotky většinou naznačují pravý opak těch "swag queens", co se sociálních sítí týče, a vlastně to často bývají fajn lidi. Je škoda, že někdo někoho odsoudí kvůli tomuhle. Na druhou stranu se musí nechat, že některé fotky tohoto typu zanechávají vážně nedobrý dojem.
Pak tu jsou ty extrémní fotky. Kde máte naschvál trojtou bradu/fotku z dětství kde se tváříte jako sériový vrah/něco totálně troll kde vám kolem lítají jednorožci blijící duhu a tak podobně. První dojem musí být pro určité lidi nezapomenutelný. Pro ty co mají podobnou fotku ne.
Pak tu jsou lidi, co mají jako fotku svého psa/oblíbeného herce/pyramidu...prostě cokoliv ale ne sebe. Což je vlastně super, protože ty taky poznáte až ve chvíli kdy si s nimi začnete psát, pokud to není něco vysloveně křičícího.
Ale ono to stejně bude nakonec docela buřt. Pro příklad dám třeba ty francouzské vlajky. Stejně jako u LGBT vlajek, i když tam se to dělo víc - si to hodně lidí dalo na fotku jen proto, že se jim ten filtr líbil (tleskám). A právě hrozně moc lidí ty vlajky hrozně hejtuje, a když vidí někoho s tím filtrem automaticky si myslí, že to je člověk kterému se líbí filtr, nebo někdo kdo chce být cool.
Mám pár kamarádů, co ten filtr na fotce ještě stále má, a věřte tomu nebo ne, o těhle lidech vám můžu narovinu říct, že jim to bylo VÁŽNĚ líto, narozdíl od těch "pozérů".
Ale koho to napadne z prvního dojmu?
Samozřejmě, něco z toho pravda vždycky bude, z toho co si člověk myslí napoprvý.
Ale ono to o vás zase tak moc neřekne.
A stejně je k ničemu to řešit, protože za pár měsíců se na fotky vykašleme a budeme mít všichni videa.

Pauline Ignis Stewart

11. prosince 2015 v 20:08 | Renyu |  Píšu
Znáte takové to, jak furt máte nápady co psát ale nemáte čas, a když čas máte, vaše nápady zmizí, nebo jsem jediná, komu se to děje a tak to potřebuje psát ke každému druhému článku?
Nezabíjejte mě za to.
Dneska je ale jedenáctého prosince, což znamená, že čas nehorázně letí. A taky to znamená, že má moje OC dnes narozeniny. Vzhledem k tomu, že nemám v oblibě OC bez charakteru, a nějaké promyšlenosti, tak se snažím svoje OCčka domyslet do co největších detailů. Takže se nedivte, že své milované Ignis slavím i narozeniny.
Ona je prostě takový malý, drobný třeštiprdlo. Měří sto padesát sedm centimetrů, je poměrně hubená, a působí vlastně úplně vychrtle, protože furt nosí hrozně volné oblečení. Taky asi působí kapku zanedbaně, protože její nejoblíbenější oblečení vytváří bílá košile kterých má sice sbírku, ale tak - na bílé špína drží dobře, a modré džíny, které si kolikrát i sama schválně pokape barvou, nebo natrhne, aby nebyly nudné. K tomu se přidají její zrzavé, kudrnaté, a jinde míň kudrnaté vlasy, které si dělají co chtějí a jí se to samozřejmě líbí, až na dva tenké copánky, jeden žlutý a druhý zelený, ty jsou sice klidné a hlídané, zato docela dlouhé (zelený je o párcentimetrů delší) a ještě boty s věčně rozvázanými tkaničkami (protože kdyby je svázala, zničí jejich volnost). Když se usměje, nebo vlastně jen trochu pohne rty, na tváři se jí okamžitě vykouzlí malinké ďolíčky. Mezi její největší záliby patří malování, miluje barvy, hlavně výrazné, syté, a čím větší dílo může být, tím lepší bude - věnuje se mimo jiné s oblibou street artu, dál ráda vybrnkává nejrůznější melodie na kytaru, ráda by jednou složila úžasnou písničku, vůbec ale neumí zpívat. Taky miluje,když si může pořádně zařvat, to vlastně miluje snad nejvíc. Sama říká, že je jako oheň, když má cíl, zničí všechno, co jí stojí v cestě, a toho později často lituje. Často taky řve jen proto aby mohla křičet, s oblibou se účastní nejrůznějších protestních akcí. Nenávidí pravidla a vlastně všechno co ji svazuje. Taky nesnáší své křestní jméno Pauline, automaticky jej přepisuje právě na ono Ignis, což vlastně znamená "oheň" nebo "požár". Na levé ruce má tetování, kvůli kterému se kdysi pohádala se svým otcem, to tetování připomíná všelijak barevné plamínky, plápolající kolem spícího hada, o kterém říká, že to není had, ale duch klidu. Ten když se ale probudí, shoří.
Pod tou vrstvou ztřeštěnosti a křiku se ale nachází ta citlivá, sebekritická stránka. Tuhle tvář ukáže minimu lidí, jen těm, kterým skutečně věří, a těch je velice málo. Jedním z nich je její starší bratr James, který je vlastně také jediný člověk, co ji dokáže doopravdy zklidnit, ať už jde o záchvat smutku, nebo křičení.
Jedna její kresba tu už snad je. Tahle.
To je kresleno někdy v září. Od té doby jsem prakticky vůbec nekreslila, a je to zatraceně vidět, ugh. Aneb mnohem méně povedená, desetiminutová čmáranice ze školy. Budu muset sakra trénovat, abych se zase zlepšila :'D Ano, má masku.
Kamarádce se ale stejně z nějakého důvodu líbila tolik, že si ji chtěla nechat xD

O Sisinovi

6. prosince 2015 v 12:54 | Renyu |  Téma týdne
Byl jednou jeden Sisin. A ten Sisin byl velmi nešťastný a nespokojený na světě. Co on tu vlastně dělá? Nic. Nikdo ho nemá rád. Nemá ho ráda maminka, nemají ho rádi ve škole, nemají ho rádi na ulici, ani jeho obličej ho rád nemá, minimálně podle počtu pupínků ho mít rád nemůže. Sisin se taky rád nemá. Nemá rád svou výšku, nebo vlastně spíš nížku - nemá rád své ruce, nemá rád své nohy, nemá rád své pupínky (kdo by je rád měl), nemá rád své vlasy, ani oči. Nemá rád svou krev, nemá rád své srdce. Nemá rád své jméno, tak si začal říkat Sisin.
Tehdy, když byl ještě malý, tehdy kdy ještě měl rád všechno na světě a všechno na světě mělo zajisté rádo malého Sisina, tehdy mu dědeček koupil ony bonbony. Ony sisinky. Tyhle bonbony byly jeho nejoblíbenější celé dětství, kdy ještě byl rád, tak si na ně vzpomněl a v jejich smyslu se přejmenoval.
Ale co teď?
Proč najednou ztratily chuť, stejně tak jako on ztratil lásku k životu a všemu kolem sebe? Proč najednou byla všude ta tma? Proč ho najednou neměl nikdo nikdy rád? Proč...?
Proč to muselo skončit takhle?
Proč teď sedí ve stínu svého pokoje, v tom koutě a přemýšlí nad tím, jak se všechno zkazilo?
Zaslechl kroky. Nebezpečně se blížily k jeho pokoji. To bude konec.
"Sisine?" ozval se hlas jeho maminky
"Vylez z té tmavé kobky a běž umýt nádobí."







A konec to byl.
nemůžu psát normální věci

Vánoční "dárky" pro vás >w<

3. prosince 2015 v 20:34 | Renyu |  Aktuálně
Takže, vzhledem k tomu, že spousta mých SBček (dobře, zase tak moc jich nemám), ale celkově, blogů co prolézám a neprolézám, nabízí k nadcházejícím svátkům nějaký ten dáreček pro zájemce, napadlo mě, že bych mohla něco takového taky uspořádat.
Přemýšlela jsem nad tím, co bych pro vás mohla udělat.
Grafika mi nejde, minimálně to není nic extra. Psaní je na tom líp, ale když si řeknete o fanfikci, tak bych vás děsně zklamala, bojím se psát fanfikce i na to co znám, že to pokazím, že to bude moc OOC a teď by si někdo řekl o něco co mě moc nebere, nebo neznám a byla bych pěkně nahraná. Nechci hrát ani nějaké dárky v podobě lajků, komentářů a podobných blbin, jako se to dělá na fb nebo asku.
Tak mě napadlo, že bych mohla dárky vytvořit tím, co mě baví, v čem se chci zlepšit, a co mi dost lidí chválí, a to je kreslení. Takže kdyby měl někdo zájem, napište si do komentářů co, a já se to pokusím nakreslit. Ráda bych na to měla dost času takže prosím do 15, vím že času je málo, ale mě to napadlo až dneska >.>
Pokud máte tedy zájem, určitě si napište, budu se těšit :)