Welcome sweetie~

Nudíte se hodně?

Rin + len dance by chuuCamiiPojďte mě zaspamovat! :3Rin + len dance by chuuCamii

blog mi pomalu umírá .-. chvilku strpení, snažím se to tu oživit :3
kašlu na to!! půl dne se píšu s blbinama do boxů a podobných kravin a pak se mi to smaže kvůli připojení .-. vím že to je hloupost ale beru to jako signál, že si mám dát minimálně pauzu. A taky mě to znamenitě naštvalo.

Nechci jít dál. Chci zůstat TADY

14. října 2015 v 19:40 | Renyu |  Diary
Jaký je to pocit, vrátit se domů a uslyšet, že se tam možná za pár dní nebudete moci jen tak vrárit? Že budete odtrženi od své rodiny? Od svých přátel? Od svých koníčků? Od školy kterou naprosto milujete, i když je náročná? Od všeho, úplně všeho, co pro vás kdy bylo nebo je důležité?
Zvláště pro takový domácí typ, co svůj domov miluje, neli dokonce uctívá, je závislý na všem co doma má, je závislý na své rodině, miluje své kamarády, miluje naprosto všechno co v jeho životě je a o co nejspíš přijde.
A proč? Protože si jednoduše nevážil toho, co měl.

Jak já závidím všem těm slečnám, co řeší každé hloupé kilo, každý faldík, sem tam si zacvičí a pak si vezmou rajčata s mozzarellou a chlebem k večeři. Žijí si vesele a spokojeně, možná se sem tamjuknou na tu váhu, ale berou to nějak jen pro ten vzhled, a samy vědí, že jim sice jde o to aby byly hezké, ale zase ne tak moc. Jak já jim závidím, vlastně závidím svému minulému já, protože přibližně půl roku zpátky jsem byla na tom naprosto stejně.

Dneska jsou věci ale už úplně jinak. Mám podváhu. Bolí mě sedět. Je mi pořád zima. Před několika dny jsem si sama začala uvědomovat, že to už není dobré. Že už jsem zašla dál, než jsem chtěla.
Včera večer jsem nemohla usnout. Měla jsem jít k doktorce na prohlídku. Věděla jsem, že budu vážena, a věděla jsem, že mi bude oznámeno, že mám podváhu. Už v ordinaci mi řekli, že budu chodit na pravidelné prohlídky, a že budu sledována.
Během dne se však ozvali ještě s tím, že mě chtějí hospitalizovat v nemocnici.
Jestli budu muset jet se dozvím v pátek, podle výsledků odběrů krve.
Když to dopadne dobře, dostanu měsíc času na to abych postupně přibírala, chodila na kontroly a dokázala, že do léčebny nemusím.
Když ne...můžu se rozloučit se vším. Bojím se, neskutečně se bojím, že by to mohllo dopadnout takhle. Chci být doma s rodiči, sestrou a babičkou, chci psát, číst, kreslit, cosplayovat, zpívat, scházet se s kamarády, dívat se na anime, učit se do školy, chodit do školy, stěžovat si na velký počet italských slovíček...žít dál život, jaký žiju, jaký se mi líbí.
Kéž bych se tak mohla vrátit v čase zpátky, žít chvíli pozpátku, a eudělat tolik chyb. Nebo čas zastavit. Nechci aby pátek kdy nastal, nechci, nechci, nechci.
Příliš se bojím, že uslyším zprávu, která byla odmalička moje noční můra. Že zůstanu sama v nemocnici, toho jsem se jako malá bála ze všeho nejvíce (proto jsem v nemocnici od svých pěti let už nikdy dlouho raději nebyla). Celkově jsem příliš rozmazlená, nechtěla jsem nikdy jít na internátní školu nebo tak. Z táborů i dovolených, vžd jsem si je užila, ale doma je prostě doma.
Ale nemocnice, tam se člověku dvakrát nechce.
Třikrát když bude muset nabírat, do čehož se mladým holkám jako jsem já celkově nechce. A když už tak raději v klidu a DOMA.
Kéž bych....mohla nějak utéct, nějak zařídit aby pátek nikdy nebyl.
Jenže to prostě nejde. Ať se člověk jakkoliv bojí, jakkoliv nechce, čas umí bý svině, a pátek stejně nastane. Nemůžu se vydat zpátky, jsem nucena jít jedním směrem, stále dopředu.
Bojím se, strašlivě moc.
Co se mnou bude dál?
Kdo ví.
Lituji všech kravin co jsem udělala, ale asi je pozdě. Jestli pro mě zbyde trocha štěstí...dostanu ještě ten měsíc. Nebo tam budu jen krátce...kdo ví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | E-mail | Web | 14. října 2015 v 20:37 | Reagovat

Hodně štěstí, ať vše nakonec dobře dopadne. Ať se ti nakonec povede nějaké to kilo nahoru přidat. Ať jsi v pořádku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama