Welcome sweetie~

Nudíte se hodně?

Rin + len dance by chuuCamiiPojďte mě zaspamovat! :3Rin + len dance by chuuCamii

blog mi pomalu umírá .-. chvilku strpení, snažím se to tu oživit :3
kašlu na to!! půl dne se píšu s blbinama do boxů a podobných kravin a pak se mi to smaže kvůli připojení .-. vím že to je hloupost ale beru to jako signál, že si mám dát minimálně pauzu. A taky mě to znamenitě naštvalo.

Noc Přání MAYU X IA

19. května 2015 v 19:19 | Renyu |  Píšu
Jelikož mám Vocaloid dosti proshipovaný, rozhodla jsem se napsat první pokus o povídku. Bude dvoudílná, a je to lehké yuri, respektive shoujo ai, takže tedy varuji vás c:

Mayu se zaculila. Často se podobně culila, někdy působila pěkně hloupě. Culení tohoto typu je hrozně obscéní, což ale u ní není žádným překvapením, že bude dělat obscéní věci. Už od pohledu působila jinak, zvláštně od ostatních dívek. Její vlasy byly dlouhé asi do poloviny pasu, načechrané, ovšem ne tak moc jako si Ia pamatovala u SeeU a zdaleka ne tak blonďaté, hrály spíše do šedobílých tónů - ovšem to jen když se nebraly v potaz konečky zbarvené do pastelových barev. Její oči...její oči Ia nedokázala nikdy přesně popsat. Byly žluté, stejně jako oči hada, a pokud se Mayu zapomněla hlídat, působily děsivě. Popravdě, kdyby ji Ia nevídala tak často, a neměla své empatické schopnosti, nikdy by si nevšimla, jak se její oči dokáží změnit. Za obvyklých okolností působily jen zvláštně a neobvykle, Mayu do nich dokázala dostat přátelský nebo veselý nádech, když chtěla. Ten ale nikdy nevydržel tak správně dlouho, jak by měl vydržet, minimálně se projevil po delší době co s ní Ia strávila. Nádech, který ji děsil ukazoval Mayinu pravou tvář, takovou, že Ia chtěla odejít. Utéct. Pryč a nikdy se nevrátit. Jenže to nedokázala. Možná proto, že ztuhla. A možná také proto, že Mayu..Mayu pro ni nebyla jen někým koho se bojí.
"Mohla....mohla by jsi být má?" zazněla Mayuina otázka podruhé. Její oči zářily jako vždy tím jejím Mayuovským způsobem. Na uších se jí kinklaly její oblíbené naušnice, Ia nikdy moc nechápala, proč je pořád nosí, připadaly jí příliš výrazné.
"P-promiň, ale já nemůžu." odpověděla jí. Mayu nejspíš někde v hloubce duše věděla, že se Ia zatváří takhle. Ale doteď viděla mnohem více naděje.
"Můžeš!" vykřikla. Do očí se jí hrnuly slzy. Pravda byla najednou krutější, než se dalo čekat. Bolela. Drásala její srdce. Připadala si jako její malý králíček. Ia si s ní může zahazovat jak se jí zachce. Jak zlomyslné! Ne. To by Ia nikdy dělat nechtěla. Ia je miláček, mazlíček, roztomilá dušička, o kterou musí Mayu pečovat. Ať se bude dít cokoliv.
"Musíš!" zakřičela. Slzy jí po tváři tekly proudem. Přála si Iu víc než cokoli jiného. Proč..proč jen...?
"Promiň, ale já vážně nemůžu." zopakovala tiše Ia. Sama nevěděla, co vlastně chce. Mayu byla yandere, tím si už byla jistá. Dokázala by žít s yandere? Její chování se nedalo předvídat. V jednu chvíli byla moc milá a veselá, po dvou slovech se změnila na něco, co by se dalo označit stvůrou. Iu to děsilo, zároveň jí chtěla pomoci. Vyléčit ji z toho. Není to přece zdravé, určitě ji něco někde bolí a proto se chová takhle. Samozřejmě že kdyby udělala vše co Mayu chce, asi by se zčásti vyhnula těmto náladám. Jenže...šlo taky o to co ona chce.
"Ne! Já tě potřebuju!" kvílela Mayu. Ia si nebyla jistá, jaké všechny pocity teď drží. Vztek? Strach? Zoufalství? Nejistotu? Ne. To už nevydrží.
"Sbohem." vyslovila tiše. Otřela si ruce mokré od Mayiných slz do sukně, zvedla se a vydala se ke dveřím. Cítila, že Mayu po ní tápe. Po tvářích jí tekly slzy a z nosu nudle. To je strašné. Ia po ní tiše, bez toho, aby se na ni podívala hodila bílý kapesníček. Asi to působilo chladně, jenže kdyby projevovala všechny ty emoce, zničilo by ji to.
Zavřela za sebou dveře bytu Mayu. Cítila, jak se i z jejích očí dostávají ty slané pramínky. Proč...proč se tohle musí dít?
***
Hřeben projíždějící vlasy ji zčásti uklidňoval. Měla ráda ten pocit, kdy se o ni někdo takhle staral, takhle ji opečovával, jako tomu bylo před koncerty. Vlastně, nebýt koncertů, nikdy by to asi nezažila. Moc dobře si pamatovala na ten první. Jak se nervovala z každého slova, a z každé noty, kterou píseň obsahovala. Byl to právě tento hřeben, který ji tehdy uklidnil. Zbytek tohoto zkrášlování ji nijak nelákal, ta spousta make upu a třpytivých nádobek jí nedělala zrovna nejlíp. Přestože se jindy stresovala kvůli koncertům, tentokrát byly její myšlenky úplně jinde. Netušila co vlastně cítí...určitá nejistota...vztek...nespokojenost...jak se dá pojmenovat tenhle pocit?
Je mimo. Ale co to vlastně znamená?
***
Zvedla se. Nedokázala už víc něco potlačovat. Cítila, že se má stát to, co se stát má. Dneska..je konec. Už ze sebe vydala co mohla...má cenu dál žít, když se věci vyvinuly tak, jak se vyvinuly? Zoufalství jí projelo tělem. A zároveň i odhodlání ho ukončit. Je neskutečné, jak se mohou pocity jako tyhle dva tak prolínat.
Došla k dveřím bytu. Než je otevřela, podívala se do zrcadla. Vypadala zničeně, měla opuchlé oči, rozcuchané dlouhé vlasy, pomačkané šaty a její šperky byly různě zpřeházené. Obličej si přetřela popraškem make upu, šaty uhladila, vlasy rozčesala a veškeré přívěsky narovnala, jak to jen šlo. Rozhodla se s tímto světem rozloučit důstojně.
***
Ia přišla na pódium. Světla se rozsvítila a hudba začala hrát. Dav zajásal. Z mikrofonu se ozval její hlas. Tenhle pocit...zná. Když zpívá, dává emoce, předává je ostatním a připadá si, jako by letěla. Letí...letí někam, někam do světa melodií. Dostává se jí najednou tolik energie...a i když se jinak necítí tak, jak by chtěla...miluje to tady. Do zpěvu dá všechno!
***
Usmála se. Slunce zapadalo a řeka tiše šuměla. Tenhle svět je krásný. Ale není dost krásný, aby byl oceněn její krásou. No ano, ona je tady tím, co za to stojí. A pro ni je někde lepší místo, než tady. Pomalu přicházela k okraji mostu. Kolem bylo ticho a ona si užívala posledních pohledů na svůj stín. Přejela prsty po zábradlí mostu. Její úsměv se ještě rozšířil. Obrátila hlavu vzhůru a podívala se na nebe. Úsměv se rosšiřoval ještě víc, víc! Srdce jí zatlouklo, tělem projel ten šílený pocit, z očí vytryskly slzy a začala se smát! Smích se rozezněl kolem. Nechala se unášet svým smíchem. Je šílená? Možná. A jestli je, tak proto má důvod. A teď je čas, nastává čas tohle šílenství ukončit.
Mraky pomalu zakrývaly svit večerního slunce. Mayin stín mizel. Všechno bylo temnější. Tohle, tohle je znamení na konec.
***
Potlesk. Je něco, co dokáže rozeznít jak celý sál, tak hřejivý pocit na srdci. Věděla to dobře. Jenže dneska? Připadá si...odtrhnutá. Jako by ti lidé, kteří jí tleskají stáli stovky, tisíce, miliony kilometrů od ní. Co to znamená?
Ona...odříznutá od okolního světa. Nejsou oni, není pódium, a není ani nic mimo něj, nemá původ, nemá dům, nemá rodinu, nemá kamarády, nechodí do školy, nikoho nezná a nikdo nezná jí. Není ani ona, nic neexistuje. To, co pociťuje je jen mlha, mlha hudby, která je něčí představou, někoho, kdo je daleko, daleko od ní.
To je tak zvláštní pocit.
"MUSIC!" rozezněly se tóny další písničky a Ia se přinutila ze sebe vydat další hlas.
"IA IA! Night of desire!"
***
Na Mayin klobouček dopadly první kapky deště. Už se definitivně setmělo. Teď. Teď nebo nikdy. Opřela se o zábradlí. Řeka nešuměla. Křičela. Brzy bude křičet bolestí.
***
"Kowase!" vydechla do mikrofonu. Fanoušci byli nadšení. Teď hrála jen mezihra.
Co se to tu děje? Proč v ní vládne takový neklid?
***
Rozhodnutí života a smrti stojí před ní. Ale ona už má rozhodnuto. Moc se jí nechce, řeka bude jistě studená. Projel jí mrazivý pocit, otřásla se a na ruce se jí vytvořila husí kůže. Byla docela rozmazlená, co se pohodlí týče. Ale poté, co přežije strašnou zimu, objeví se na místě vhodnější než je tohle. Na místě určeném a dosti krásném pro ni. Pomalu se pustila pravou rukou. Poté i levou. Teď se jen trochu zhoupne...
***
"IA IA! Night of desire!" zpívala z plných plic. Cítila...že tuhle písničku...doopravdy vnímá.
"IA IA! Night of desire!"
***
Všechno se to děje kvůli ní. Protože je tak okouzlující, krásná, roztomilá, hodná, perfektní, milá...milovaná...a taky...chladná. Je dokonalá. Tenhle svět je tak nedokonalý pro ni. Ne! Ne! Ne! Tohle se děje špatně!
Jestli existuje něco, proč má Mayu žít, je to záchrana Iy před světem. A proto musí....musí se zastavit...
*odkaz na písničku https://www.youtube.com/watch?v=FUuLjjo9YLA*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama