Welcome sweetie~

Nudíte se hodně?

Rin + len dance by chuuCamiiPojďte mě zaspamovat! :3Rin + len dance by chuuCamii

blog mi pomalu umírá .-. chvilku strpení, snažím se to tu oživit :3
kašlu na to!! půl dne se píšu s blbinama do boxů a podobných kravin a pak se mi to smaže kvůli připojení .-. vím že to je hloupost ale beru to jako signál, že si mám dát minimálně pauzu. A taky mě to znamenitě naštvalo.

Panenčiny oči

8. dubna 2015 v 16:53 | Renyu |  Téma týdne
Na naše porcelánové, čisté tvářičky postupně malým štětečkem nanášel barvu, symbolizující červenání. Trochu to studilo. Teď, když jsem již mohla vidět, díky skleněným, modrým očkám a ne jen pociťovat co dělá, vše mi připadalo hrůzostrašnější. Naše nadýchané šatičky, porcelánové ručičky, běloučké podkolenky a černé botky. Naše učesané zrzavé vlásky. Kloboučky, které urovnával svými špinavými prsty. A co nejvíc mne děsilo,bylo zároveň tím, díky čemu jsem o tom mohla vědět. Naše studené, prázdné oči.
A taky to, proč jsme byly stvořeny.
Sklep, kde jsme se nacházely čerpal jediné světlo ze staré žluté žárovky, která samozřejmě světlo nezajišťovala po celém sklepě, ale jen po jeho malé části, takže zbytek místnosti tvořila černá a šedá. Možná za to mohlo obrovské množství nejrůznějších kovových nástrojů, o nichž jsem naštěstí neměla tušení, k čemu všemu se využívají.
Poté jsme tam byly my. Dvě stě šedesát osm naprosto identických panenek v nadýchaných růžových šatičkách, se zrzavými vlásky a prázdnýma modrýma očima.
Posledním co místnost obsahovala byl ten muž, jímž jsem tolik opovrhovala. Nevěděla jsem sice proč, ale stejně tak, jako naše chladná tělíčka obsahoval něco, plné děsu, plné strachu sama ze sebe, plné šílenství.
Nevěděla jsem co. Nevěděla jsem proč. Ani jak.
Takové ticho.
Slyšela jsem pohyby štětce.
Jeho poslední pohyby.
Teď, když jsou dokresleny poslední líce...
teď...nastává....
"Děti moje!" zvolal. Jeho hlas se po místnosti rozléhal, a dostávál se i do dosud nejtišších koutků, kam by se nic jiného nedostalo.
Mohl by se považovat za blázna, mluvícího sama pro sebe.
Ale on měl obecenstvo. Dvě stě šedesát osm porcelánových panenek se skleněnýma očima.
"Jděte! Jděte do všech koutů světa! Kam jen budete moci! Šiřte svůj duch -svou bolest, svou pomstychtivost, svou touhu a vášeň...mučení je povoleno! Mučte a živte se bolestí své oběti, než budete mít dost!"
Moje sestry, jestli je tak smím nazvat se okamžitě postavily a odkráčely. Se svými botičkami, šatičkami a kloboučky vstaly ze stolu a jejich prázdné oči se poslušně plnily tím, čeho se moje oči bály od samého začátku, šílenství, touhy, vášní a bolestí.
Proč ale já? Jsem jedinou, která nesní o zabíjení nevinných dětí, roznášení bolesti, nebo pomsty...proč jsem jí já?

***
"Vy...jste na tom stejně jako já! Osamělé! Osamělé! A proč jste osamělé? Protože se vás zmocnili lidé! Lidé jsou zlí tvorové! Ubližují všem a všemu okolo! Vy! pojďte se mnou! Svět bude náš!" zakřičel muž uprostřed hromady rozbitých panenek.
Bylo jich přesně dvě stě šedesát osm. A on. Měli spolu mnoho společného. Ani panenky, ani on nikdy nevypadali, jako ti, co umí pociťovat jakékoli emoce. Minimálně ne tehdy, když se někdo dívá. A měli ještě něco společného - zůstali osamocení, což si muž narozdíl od prvního uvědomoval. Jeho opustila, nádherná žena, kterou miloval více než sám sebe, přestože byla skrz naskrz prohnilá. Panenky zase přestaly uspokojovat malé holčičky a časem skončily v koši, nahrazeny za novější, a hezčí. Až na jednu, jedinou vyjímku. Ta by totiž nikdy nechtěla něco provést lidské bytosti, protože ona přišla o svou majitelku, či spřízněnou duši. Dokonce i panenky, nebo takový muž někde v hloubi cítí. Po dobu dívčina života pociťovala její lásku k ní. Kdyby mohla plakat, při konci na osmém roku jejího života, plakala by.
"Dám vám život! A pomstíme se!" zařval muž. Po tváři mu stýkal pot. Po srdci zoufalství.

***
Panenky šly. Ťap, ťap, ťap.
A já stála na místě. Jsem snad jedinou, která neztratila cit?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 blackell blackell | E-mail | 8. dubna 2015 v 21:56 | Reagovat

Kouzelný článek, takový živý ... :-)

2 Tami Tami | 17. dubna 2015 v 22:15 | Reagovat

Vážně magický! :3

3 Renyu Renyu | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 10:39 | Reagovat

[2]: Thanks >w< :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama