Welcome sweetie~

Nudíte se hodně?

Rin + len dance by chuuCamiiPojďte mě zaspamovat! :3Rin + len dance by chuuCamii

blog mi pomalu umírá .-. chvilku strpení, snažím se to tu oživit :3
kašlu na to!! půl dne se píšu s blbinama do boxů a podobných kravin a pak se mi to smaže kvůli připojení .-. vím že to je hloupost ale beru to jako signál, že si mám dát minimálně pauzu. A taky mě to znamenitě naštvalo.

Cesta do Ameriky

22. listopadu 2014 v 12:06 | Renyu |  Píšu
Dneska to bude trochu na lehčí notu ^^
Takže moje první "povídka" co sem dávám, enjoy ^^


Jednoho dne mě napadlo, jak fajn by bylo cestovat. Pro každého je samozřejmě zajímavé cestovat, ale nejdelší cesta, kam jsem se kdy podívala, byl obchod u vietnamců a už tam byla spousta zajímavých věcí co doma nevidím, například peníze a jídlo. A protože jsem chtěla poznat víc, než jen tu hloupou večerku, poznat všechny ty klikyháky, čtverce, kolečka a jiné podivné znaky, co znám z mapy víc, poznat je doopravdy, jít po nich, dotknout se jich, tak mě napadlo, že tedy budu cestovat.
Vzala jsem si mapu a taky tu podivnou kartičku - spíše talový sešitek, prý nějaký "pas" nebo "pus". Mám tam fotku z doby, když mi byly tři, vůbec si nejsem podobná, takže nevím, k čemu takový ten "pus" nebo "pas" vlastně je. Možná by se měla měnit, ale maminka mi povídala, že je to na celý život, a proč ztrácet peníze, které nemám a čas, který sice mám, ale proč ho ztrácet, když je to na celý život.
Vyšla jsem tedy ze svého domku a podívala se na mapu. Kde to vlastně jsem? Pozorně jsem se podívala do mapy. Nacházím se určitě tam, kde je ta červená tečka, jenže těch červených teček je tu dost. A jo! Vietnamská večerka je tam, a já jdu na opačnou stranu - večerku už znám, což znamená, že já budu uprostřed. Takže jsem v Londýně. A Vietnamci v Tokiu, to je tak akorát daleko, a v Tokiu se prý mluví podobně, jako mluví oni. A já jdu na druhou stranu, tak půjdu do Ameriky!
Kdo by nechtěl do Ameriky, tak slavná, a americká!
Tak jsem se vydala na cestu. Jdu a jdu a jdu, pozorně se dívám do mapy, abych se nespletla, samozřejmě vím o tom, že je ta mapa menší než skutečnost, vím to proto, že v té večerce je to mnohem větší než je nakresleno Tokio na mapě.
Náhle šlápnu do louže. Zaradovala jsem se! Mapa nelže! Tady má být přece ta voda a je tu taková velká louže! Ještě pár kroků, a budu v Americe!
Popošla jsem tři kroky a zvedla jsem oči z mapy. Měla bych být tady. Rozhlížím se kolem sebe. Tady to neznám. Je to tu takové...jiné.
Proti mně přiběhne jakýsi pán co drží taky mapu a říká mi nějaké "Eksjůs mí!" a já tomu nerozumím. Vím, že to je americky, tak se přece mluví v Americe a říká se to, když neví kde je, to vím! A navíc ukazuje na tu mapu, jinou než mám já, má tam napsáno "Praha", ta bude nějaká špatná. Jak je možné, že se Američan nevyzná ve své vlasti?! Amerika je divná! To já se tedy vyznám!
Zahodím mapu na zem, ať si vezme tu moji, ta je správná, a naštvaně se vracím zpátky do Londýna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama