Welcome sweetie~

Nudíte se hodně?

Rin + len dance by chuuCamiiPojďte mě zaspamovat! :3Rin + len dance by chuuCamii

blog mi pomalu umírá .-. chvilku strpení, snažím se to tu oživit :3
kašlu na to!! půl dne se píšu s blbinama do boxů a podobných kravin a pak se mi to smaže kvůli připojení .-. vím že to je hloupost ale beru to jako signál, že si mám dát minimálně pauzu. A taky mě to znamenitě naštvalo.

Jak poznáte, že to co je před vámi je Renyu/30 znamení

25. září 2016 v 20:45 | Renyu |  Téma týdne
Jsem časově vytížená.
Škola. Brigáda. Moje cosplay plány. Kreslení. CHCI CVIČIT ALE BOLEJ MĚ NOHY AF.
Proč mě bolej? Protože deset hodin na brigádě.
Jo, to chcete.
Jo, stěžuju si.
A jo, je to tak hektický, že budu psát pěkný hovadiny.
Třeba svoji verzi na "10 faktů o mě"Aneb jak poznáte, že to co stojí před vámi je Renyu.
1. Pokud to nemá paruku, má to modrou palici
2. Má to brýle
3. Jestli to brýle nemá, buď to není Renyu, nebo to mžourá tak, že si z toho budete dělat prdel.
4. Má to přibližně metr šedesát
5. Jestli to má víc, má to podpatky, platfotrmy, magii a nebo je to něco jinýho.
6. Furt se to drbe na nose, na uchu, prohrabává si to vlasy a když se to fakt hodně nudí, protrhává si to prsty obočí, je to pěkně nechutná věc.
7. Je dost možný, že to žere nebo žvejká žvýkačku
8. S velkou pravděpodobností to mele a mele a je to děsně hype
9. Ale je taky dost možný, že to mlčí a blbě se to usmívá, to když má zrovna jednu ze svých introvertních nálad
10. Prostě to buď řve, že se za to stydíte i když to nemluví s vámi, nebo se to stydí i za to, že se za to nestydíte. Což dává velkej smysl.
11. Má to krátký nehty. Vždycky.
12. S velkou pravděpodobností to má počmáraný ruce
13. Na 99% to není nijak nalíčený.
14. Nemluví to souvisle.
15. Vyjadřování je nespisovný, nikdy to neřekne "dobré ráno" nebo "pokreslené ruce" To ééé je hnusnÝ. Hlavně při mluvení.
16. Taky je dost možný, že to mluví sprostě.
17. A nebo se omezuje na různý variace "eh" a "ugh"
18. To jestli to kecá nezáleží jen na náladě ale i na tématu. Zvažte o čem mluvíte!
19. Má to modrý oči, na to jsme úplně zapomněli!! (nebo to má čočky, ale čočky jsou poznat)
20. Má to ledový prsty. Jinak je to teplý, ale má to LEDOVÝ prsty.
21. A na rukách tomu jdou vytvořit takový divný tečky. Lidi co to znaj moc dobře ví o čem mluvím!
22. Nejspíš si to na něco stěžuje. To dělá furt.
23. A pak vyhlásí že je radikální optimista, protože fuck logic
24. Na 71% to bude dělat kraviny a všechno co řekne nebude myslet vážně..
25. Na 15% to bude mluvit o děsně deep věcech
26. Na ten zbytek (neumí to počítat) bude mít nejspíš introvertní náladu
27. I když ji bude mít, bude to děsně rádo, že s tím mluvíte!!!
28. Má to na ksichtě hromadu beďarů
29. Je to něco děsně divný a šílený.
30. Ale prej to je i celkem fajn.


A jak poznám vás?
 

Recenze: Shigatsu wa kimi no uso

21. září 2016 v 11:36 | Renyu |  Anime a Manga
Well, sice jsem chtěla nejdřív ten blog oživit nějak co se týče vzhledu a hlavně rubrik, protože v tom mám sama bordel (néé, vůbec jsem nezapomněla, jaké jsem tu měla rubriky), ale jak jsem psala, jeden z mých hlavních cílů byly právě recenze - ani nevím proč, možná mám nějaký zvláštní pocit, že mě to může záhadně obohatit, nebo to bude taky tím, aby to moje věčné čučení do obrazovky mělo trochu smysl - a tak jsem se tedy rozhodla, že bych mohla tuhle sepsat hned, protože mám ještě čerstvé dojmy. (hahaha ten byl taky dobrej, ten článek tu leží rozepsaný vesele týden a já nemám vůbec čas se k tomu dokopat, ale jak už jsem jednou řekla, blog oživím, tak ho oživím!)
Takže tedy Shigatsu wa kimi no uso, další anime, co má trochu delší název, který jsem si zapamatovala až při psaní tohoto článku, jdeme na to.
(Ten název mimochodem znamená něco jako "Lež, kterou jsi řekla v dubnu" což jsem taky zjistila asi až dvě minuty zpátky, no nevadí, japonsky stále neumím)
Výsledek obrázku pro shigatsu wa kimi no uso gif

Mumie....ehm..tedy Renyu se vrací

5. září 2016 v 18:57 | Renyu |  Aktuálně

Zdravím!!

Takže, ano, poslední půlrok to tady opravdu děsně stálo. A neslibuji, že se to tímhle článkem vlastně nějak změní, ale co, možná třeba jo.

Dneska jsme totiž na hodině IVT zavítaly s kamarádkou na náš troll blog (škoda, že tomu nemůžu udělat reklamu, je to mistrovský kousek, ale tím by to ztratilo smysl) a mě se jednoduše zastesklo po dobách, kdy jsem psala, kdy jsem blogovala, kdy jsem plácala veřejně všechny ty pitomosti, co mě napadaly..*utírá slzu*

Hahaha, zase tak moc asi ne. Ale prostě člověk si vzpomene, že mu to trochu chybí. Maličko.

Tak proč se nezkusit vrátit.

Tentokrát bych ale nechtěla jen patlat random blbiny (dobře, přiznejme si, že moc jiného já neumím, ale víte, jak to je myšleno, chci aby ta snaha, to úsilí co do toho blogu rvu bylo o trochu větší a mělo podstatně větší význam).

O co se teda chci pokusit - rozhodně sem budu psát recenze. Ať na filmy, knížky, anime, akce, nebo cokoliv jiného, recenzí se tu stoprocentně dočkáte. Ne že by o to někdo nějak zvlášť stál

Dál bych si ráda splnila něco, čeho jsem se vždy bála a konečně po letech začala psát fanfikce. Psaní mě vždy bavilo a prý mi i jde, každopádně postavy jsem měla vždy vlastní, bála jsem se, že bych své oblíbence mohla poskvrnit obrovskými OOC a tak jsem skutečně nikdy FF nepsala >< (vážně nechápu, proč si tolik dvanáctiletých holek na wattpadu myslí, že napsat ff je jejich nejsnazší cesta ke slávě)

Pak se tu objeví nějaké mé názory...

...a když bude chuť a čas tak stejně jako doteď deníčkové výkecy, blbosti, kresby...všechno možné.

Tak, myslím, že to je asi všechno protože fakt nevím, co dodat.

A jo, proč si neusmyslet, že vlastně chcete blog ve chvíli, kdy začíná škola, chystáte se na brigádu a stejně nebudete mít čas vůbec na nic...
 


Jak bylo v Itálii

12. května 2016 v 19:48 | Renyu |  Diary
Ano, hodně málo sem lezu. Protože mám psací blok a když píšu, snažím se soustředit na soutěže, které mi jsou přece jen trochu víc k užitku než blog (tím nechci říct, že by byl bezcenný, zbytečný nebo bych si ho nevážila, to vážně ne, ale ty soutěže posunou člověka o něco víc, protože porota je zkrátka - co si budeme nalhávat - podstatně náročnější čtenář, než většina blogerů, minimálně tady jsou lidi už nějak zvyklí, že případy jako já píšou někdy naprosté bláboly.
Slíbila jsem si ale, že když sem už neházím nějaké hrozně deep články, nebo články jako takové, můžu sem alespoň psát své zážitky, dělat si z toho blogu rádoby deníček a sdílet tu, jak jsem se měla a po pár letech si to projít. A vzhledem k tomu, že jsem tu psala o první části výměny s Italy, proč nenapsat i o té druhé, té mnohem zajímavější, tedy té co jsem strávila já v Itálii.

Severus Snape

10. března 2016 v 10:37 | Renyu |  Kreslím
Co taky dělat jiného, než kreslit, když jste nemocní? c:
Cca 4 hodiny
a pouze obyčejná tužka ~
Po dlouhé době jsem docela spokojená ^w^

Kostnice

10. března 2016 v 10:12 | Renyu |  Fotím
Děsí mě. Děsí mě představa, že místnost, v níž stojím je plná něčeho, co byli dřív lidé. Lidé se svými city, se svou rodinou, se svými myšlenkami a se svými starostmi. I když už to je dávno, bylo to. A teď jsou tady, bezmocní, přímo vedle mě, nade mnou a vlastně všude kolem.

Tiffany Pennsatucky Doggett

9. března 2016 v 8:40 | Renyu |  Kreslím
Jak jsem psala do jedné skupiny, kde byl obrázek zveřejněn, jde dost o "odfláklou rychlovku" kreslenou po dlouhé době nekreslení a je to vidět xd
taky vám vaše kresby připadají hezčí v realitě, než když je vyfotíte? qwq
no to je fuk ono to bude tím, že jsem líná to vyfotit znova a většinou dokreslím večer takže super světlo, to bude tím (yyy)
cca hodina
pouze obyčejná tužka
Jinak jen tak mimochodem...není tu někdo kdo kouká na oitnb? :D Připadá mi, že to skoro nikdo nezná xdd

Jaká byla výměna

5. března 2016 v 11:55 | Renyu |  Diary
Jo, tak je už březen, nevím jak vám ale mě únor příšerně rychle utekl, byl nějaký krátký :DD ono to bylo hlavně tím, že jsem měla celkem plný program, hlavně potom, jak možná víte - poslední týden kdy jsme měli výměnu s Italy.
Celé by se to dalo shrnout asi takhle - teď sedím úplně šťastná na gauči, že nemusím nic dělat, pořád jsem se z toho úplně nevzpamatovala a dohodli jsme se s pár lidma, že až se vrátíme z Itálie, rozhodně to půjdeme oslavit do Starbucksu, který je na náš socka vskus úplně nechutně předražený.
Bylo to prostě a jednoduše šílené a vyčerpávající. A to říkám, že to nebyla moje první výměna, protože jsme měli už projekt na základce s francouzskými studenty a tam šlo dokonce o deset dní, které jsme všichni přežívali v naprostém klidu, přiznám se že s Italy by deset dní byl už nesplnitelný úkol.
Ono to úžasně vlastně už odstartovalo. Dlouho jsem byla nadšená svojí imunitou a že jsem naposledy onemocněla snad někdy v listopadu - teď nevím jestli před Akiconem, protože prostě tutovka onemocnět před conem, nebo po něm, protože se procházet v cosplayi na začátku listopadu může znamenat určité riziko, ale prostě nějak tou dobou a pak nic, ať lidi kolem mě odpadávali na strašnou rýmu v jakémkoliv množství. No a co si budeme nalhávat, samozřejmě, den před příletem Italů mě začínala pobolívat hlava a tu osudnou středu jsem chvíli čekala že nevstanu. Zákon schválnosti je vážně asi silnější než cokoliv jiného.
První den jsme si Italy jen přebrali z letiště a nedělo se prakticky nic nějak zajímavého. Druhý jsme se s nimi vydali do Prahy a pro mě to byl asi nejpříšernější den, protože byla kosa jak v Rusku, furt jsme byli venku a chodili po Praze, klepali se zimou a to se prostě spojilo s už načatou chřipkou a bylo mi fakt děsně, ugh >.< vážně, taková zima mi už strašlivě dlouho nebyla, vlastně si ani nevzpomínám, že bych na tom byla někdy až takhle, vlastně jsem se setrvale klepala zimou a pak jsem po nějaké chvíli i zjistila, že už mi zima není, ale nedokázala jsem se prostě přestat klepat.
Další dny už to bylo lepší, minimálně proto, že už žádný jiný den jsme naštěstí nestrávili celý venku, navíc první dny jsou prostě první dny a i když kecám jen o zimě, ono to nebylo jen tím, bylo to prostě celkovou nezvyklostí a nervozitou a vším možným, zbytek dní byl podstatně lepší.
Furt ale vyprávím dost o sobě a o tom co se dělo, což asi nikoho nezajímá. A náš program asi taky ne, a i když byl vyčerpávájící, pořád byl daleko míň vyčerpávající než Italové.
Oni jsou jako z jiné galaxie. Ne to možná přeháním. Ale určité rozdíly tu byly.
Co bylo asi nejvýraznější a nejotravnější, že kouřili. Jak fabriky. Vážně, jak jsme se ve třídě nějak shodli, nikdo nemáme tetičku, babičku, strýčka, dědu, tátu, sestru...prostě každý vytáhl svého kouřícího člena (popřípadě členy) rodiny a nikdo nevykouří prostě tolik. Pokud nebyli v budově, kde bylo zrovna zakázáno kouřit, jeli jednu za druhou v takovém množství, že jste doopravdy některé za celý pobyt neviděli bez cigarety. A bylo asi..šest Italů nekuřáků. U nich to je prý takhle normální, italští profesoři si z toho nic nedělají, prý jím i půjčují zapalovače, nebo dokonce i cigarety koupí.
Co tu bylo dál, že prostě chodili hrozně pomalu. Nikdy nikam nespěchali. Času dost. To nevadí, že nám ujíždí bus a Češi zrychlili. My se potáhneme deset metrů za nimi..jé, zasněženej koš, ten si musím vyfotit!
S focením se taky váže celkem slušná závislost na telefonu. Neříkám, že já tak trochu závislá nejsem, ale po tomhle pobytu..ne nejsem. Pořád si s někým psali a hlavně rychlost jejich psaní...well, vedle nich si připadám jako babička, která drží telefon prvně v ruce.
Kdyby tak, jak pomalu se pohybovali taky mluvili (a jako mluvili chodili). To zase začali chrlit. Na druhou stranu, kdyby měl někdo výměnu s čechy v češtině (což se nikdy nestane, protože kdo by se ve světě učil česky a pořádal něco takového, ale čistě teoreticky) asi bysme na ně taky mluvili děsně rychle.
Pak nás překvapilo, kolik toho neznají (mimo dobíhání metra). Mnozí z nich viděli poprvé v životě sníh (proto si potom fotili i zasněžený koš) a pokud ne poprvé, tak naposledy bylo třeba čtyři roky zpátky. Taky nikdy dřív nepili Bubble tea (šťastní to lidé .. ne, já tenhle skvost vážně moc nemusím). Když jsme je vzali do zoo, mnozí byli v zoo poprvé, ti co ne, tam byli podruhé a nikdo z nich nikdy neviděl slona.
Taky měli nekonečně mnoho energie a pokud se s nimi člověk po celém dni vrátil domů v osm, byli zklamaní.
No asi zním celkově příšerně negativně. A většinu času jsem to tak doopravdy viděla! S Italkou, která bydlela u nás jsme totiž měly část pobytu určité spory a vypadalo to, že se obě hrozně těšíme na konec.
Jenže poslední dva dny jsme se spolu začly víc bavit a nakonec si přes všechno sedly.
Takže hádejte, kdo stejně brečel, že jedou pryč?
Jo. To zní jako pěkně blbej vtip.
Ale celý pobyt neberu rozhodně jako negativní, a nebrala bych ani kdyby to nedopadlo tak dobře!
Takže konečně ta pozitiva.
Bylo hrozně super mít plný program a celý týden něco dělat, vyjít ze stereotypu a být nějakým způsobem akční a aktivní, i když to občas bolelo :D
Zažila jsem pár opravdu úžasných věcí..
Vlastně to celý byl jeden velkej, úžasnej zážitek.
Dokázala jsem překonat svoje hranice, ať už v komunikaci nebo v boji s chřipkou.
Rozmluvila jsem se nejen v italštině, ale trochu víc mě to otevřelo celkově, řekla bych.
Bylo to prostě zase něco novýho, jedinečnýho a úžasnýho a nelituju vůbec ničeho ani tý energie, kterou to člověka prostě stálo.
A nemůžu se dočkat, až pojedeme my do Itálie~

Ehh

21. února 2016 v 15:00 | Renyu |  Splácaniny
Omlouvám se za svoji aktivitu tady, vlastně píšu skoro jen tyhle články, které mají smysl "jsem naživu, žiju, i když jsem absolutně neaktivní"
Mám celkově hrozný blok, nejsem schopná psát žádnou povídku, nedávno jsem posílala práci do jedné soutěže a předem vím, že jsem se tentokrát akorát tak ztrapnila, protože prostě vyždímaná hlava od nápadů, navíc mi připadá, že jsem se ve psaní strašlivě zhoršila, jak jsem dlouho nepsala, prakticky jediné, co by se dalo říct, že jsem vytvořila je cover v češtině na Rolling Girl ^w^
Teď mě čeká docela plný program, protože u nás budou italové, takže toho asi zase moc nestvořím >.<
Ale po výměně by se tu mohl objevit 100% nějaký článek, vzhledem k tomu, že budu mít konečně o čem psát :3 takže se omlouvám za tenhle výkec nevýkec, je to krátký jak sukně v ecchi anime
když všichni furt píšou že úroveň blogu klesá tak proč nejít s dobou že ano
A jak se daří vám? Máte taky pisatelský blok nebo házíte jeden článek za druhým a tohle je vážně jen můj problém .-.?

Pár skoro jarních fotek

7. února 2016 v 16:51 | Renyu |  Fotím
Jo, kapku mi to tady teďka upadá. Jeden článek za leden (well, byly tři, ale dva jsou hezky smazané), za únor zatím nic, aktivita na bodu mrazu.
Co na bodu mrazu už není je ale počasí, takže jsem po čase dostala chuť si jít ráno zaběhat.
A vzhledem k tomu, že nádherně svítilo slunce, sem tam pofukoval větřík a obloha byla vysloveně jarní, když jsem doběhla, zkusila jsem trošku experimentovat s foťákem~

Já vím, že nejsem žádný extra fotograf a že to není asi nic extra ale některé fotky vypadají skoro pohádkově a rozhodně mě překvapilo, že vypadají takhle, protože když jsem je fotila, tak jsem vlastně vůbec nic neviděla :D

Kam dál